„Všechnu svou hudbu a pozemské statky odkazují své nehynoucí lásce“ – geniální skladatel Ludwig van Beethoven zemřel a jeho závěť šokovala pozůstalé i věrného Schindlera, jehož přátelství přežilo všechny Maestrovy rozmary. „Můj anděli, mé všechno, mé druhé já“ – tak začíná dopis, který Schindler objevil v jeho písemnostech, vyznání tajemné osudové lásce, jejíž podobu nikdo netuší. poslední přání ale musí být naplněno, a tak se Anton Schindler vydává zpět do minulosti, kde se snaží objevit stopu té nehynoucí a utajené vášně.

Beethovenova Devátá symfonie je všeobecně považována nejen za vrcholné dílo svého autora, ale i za jeden z největších výtvorů hudební historie vůbec. Z formálního i obsahového hlediska představuje pomyslný spojovací most mezi dvěma uměleckými epochami klasicismu a romantismu: zatímco její čtyřvěté schéma vychází z tradičního mozartovsko-haydnovského modelu, zapojení vokální složky do závěrečné věty bylo ve své době v oblasti symfonického žánru vpravdě novátorským počinem. Na proslulosti Deváté symfonie má tedy čtvrtá část, v níž se k orchestru připojují čtyři pěvečtí sólisté a smíšený sbor.