Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene Sufi štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti.

Filmová esej o hranicích svobody nás zavede na dobrodružnou cestu do minulosti, kdy umění vzdorovalo omezením a stalo se prostředkem odporu. Středobodem příběhu je ilegální experiment Minisalon, který v „orwellovském“ roce 1984 uspořádal výtvarník a disident Joska Skalník. Napříč československou výtvarnou scénou rozeslal čtvercové krabičky s výzvou na svobodnou uměleckou hru. Vznikla tak kolekce 244 unikátních výtvarných děl významných a často umlčovaných umělkyň a umělců, jejichž umění a kreativita žily v 80. letech 20. století navzdory represivnímu režimu. Příběhy účastníků projektu Minisalon a jejich děl, dobové archivní materiály a vrstevnaté vizuální hry vytvářejí z filmu fascinující mozaiku minulosti, která promlouvá i k naší současnosti a blízké budoucnosti.