Dvoudílný japonský barevný širokoúhlý film Kwaidan režiséra M. Kobajašiho obsahuje čtyři strašidelné povídky. První dvě povídky Černé vlasy a Sněhový královna jsou uváděny pod názvem Kwaidan Černé vlasy, druhá dvojice Muž bez uší a Šálek pod názvem Kwaidan Muž bez uší Kwaidan patří podobně jako Rašomon, k těm nemnoha filmům japonské produkce, které přibližují západní mentalitě vzdálený duševní svět, aniž ho zkreslují a přílišně zjednodušují. V případě Kwaidanu postavil podobný most mezi námi a starobylým světem japonských bájí anglický spisovatel Lafcadio Hearn (1850-1904). Kwaidan je příkladem vynikající stylové jednoty jak v barevné kompozici, tak i ve střihové skladbě a v hereckých projevech.S nenásilnou jednotící myšlenkou obdobou orfeovského motivu a zlými následky násilného narušování světa zemřelých se dobře slučuje to hlavní, co pro západního diváka Kwaidan přináší, totiž zasvěcené, kultivované uvedení do staré a vzdálené kultury, jako se dochovala v lidových bájích.

Vincent Price před živým publikem předčítá čtyři příběhy napsané Edgarem Allanem Poem. Vychutnejte si z jeho úst "The Tell-Tale Heart", The Sphinx", The Cask of Amontillado" a "The Pit and the Pendulum".

Tři příběhy plné hrůzy: ve "Hřbitovních krysách" milenci zavraždí staršího manžela ženy a setkají se s hrůzou, když se pokusí vykrást jeho hrob; "Bobby" je příběhem ženy, která přivolá svého syna zpět z mrtvých; a v "Ten, kdo zabíjí" se africká panenka vydává na vražedné řádění.