Dvoudílný japonský barevný širokoúhlý film Kwaidan režiséra M. Kobajašiho obsahuje čtyři strašidelné povídky. První dvě povídky Černé vlasy a Sněhový královna jsou uváděny pod názvem Kwaidan Černé vlasy, druhá dvojice Muž bez uší a Šálek pod názvem Kwaidan Muž bez uší Kwaidan patří podobně jako Rašomon, k těm nemnoha filmům japonské produkce, které přibližují západní mentalitě vzdálený duševní svět, aniž ho zkreslují a přílišně zjednodušují. V případě Kwaidanu postavil podobný most mezi námi a starobylým světem japonských bájí anglický spisovatel Lafcadio Hearn (1850-1904). Kwaidan je příkladem vynikající stylové jednoty jak v barevné kompozici, tak i ve střihové skladbě a v hereckých projevech.S nenásilnou jednotící myšlenkou obdobou orfeovského motivu a zlými následky násilného narušování světa zemřelých se dobře slučuje to hlavní, co pro západního diváka Kwaidan přináší, totiž zasvěcené, kultivované uvedení do staré a vzdálené kultury, jako se dochovala v lidových bájích.

Skupinka seniorů se schází po večerech u sklenky dobré brendy a kvalitního doutníčku, přitom si vypráví staré pověry a soutěží mezi sebou kdo z nich bude mít lepší historku... Jenže řada náhod a neštastných příhod tomu ne(chtělo), aby se odkrylo i jedno jejich dávné tajemství...

Animovaný dokumentární film zachycující výzkum známého vyšetřovatele paranormálních jevů Harryho Price na faře Borley, která je známá jako "nejstrašidelnější dům v Anglii".

Parta mladých lidí se rozhodne udělat si noční výlet do temného lesa, o kterém panuje mínění, že tam lidé chodí umírat. Rozhodnou se zahrát si tu hru Nightlight, spočívající v tom, že jeden hledá a ostatní se schovají a dorozumívají se za pomoci světelných baterek. Po chvíli začnou zjišťovat, že v lese nejsou sami.