Příběh ze středověkého Japonska popisující zločin z pohledu několika různých osob. Nikdo nemluví tak docela pravdu a každý něco skrývá.
Dvoudílný japonský barevný širokoúhlý film Kwaidan režiséra M. Kobajašiho obsahuje čtyři strašidelné povídky. První dvě povídky Černé vlasy a Sněhový královna jsou uváděny pod názvem Kwaidan Černé vlasy, druhá dvojice Muž bez uší a Šálek pod názvem Kwaidan Muž bez uší Kwaidan patří podobně jako Rašomon, k těm nemnoha filmům japonské produkce, které přibližují západní mentalitě vzdálený duševní svět, aniž ho zkreslují a přílišně zjednodušují. V případě Kwaidanu postavil podobný most mezi námi a starobylým světem japonských bájí anglický spisovatel Lafcadio Hearn (1850-1904). Kwaidan je příkladem vynikající stylové jednoty jak v barevné kompozici, tak i ve střihové skladbě a v hereckých projevech.S nenásilnou jednotící myšlenkou obdobou orfeovského motivu a zlými následky násilného narušování světa zemřelých se dobře slučuje to hlavní, co pro západního diváka Kwaidan přináší, totiž zasvěcené, kultivované uvedení do staré a vzdálené kultury, jako se dochovala v lidových bájích.
Učitel Shunsuke Kobayashi se rozhodl navštívit rodiče malého Toshia, který se dlouho neukázal ve škole, aby zjistil důvod jeho dlouhé absence. Kobayashi v domě nenachází nikoho kromě samotného Toshia, od kterého se nepřímo dozví, že rodiče odešli společně na nákup. Teprve až po chvíli čekání si všimne, že okolní místnosti jsou ve velkém nepořádku a s Toshiem taky není něco v pořádku. Navíc se pod střechou domu začíná uvolňovat smrtící kletba
Čtyři roky po vypuknutí zombie apokalypsy se bývalý voják Jung-seok vrací zpátky do nákazou zdevastované Koreje, aby přivezl auto plné peněz a získal tak naději na lepší život. Korejský poloostrov je ale odříznutý od zbytku světa a dostat se tam a zpátky bude složitější, než se zdá.
Hee-yeon a Min-ho přišli před 5 lety o svého syna. Vše za nevysvětlených podmínek. Policie sice tvrdí, jak ustavičně pátrá v ulicích jihokorejské metropole, ale víme, jak to je. Zoufalý pár, vnitřně se vyrovnávající se ztrátou svého potomka - s lékařskou asistencí i bez ní -, bere svoji jedinou dcerku a vyráží na venkov do nového domu, v níž otevírají veterinářskou praxi, doufajíc, že zde naleznou klid a nové starosti, jimiž překryjí černé myšlenky. Zprvu jde vše jako po másle; Jenže netrvá dlouho a u domu se objevuje dvojice dětí, hledající zatoulaného psa. Jejich hledání je přivede k nedalekému zazděnému skalnímu útvaru, který se chová, jako kdyby opravdu žil. Skoro jako... jako kdyby to bylo něco víc, než jen podivný jeskynní útvar. Ale co je děsivější, že v jeho blízkosti objevuje malou holčičku. V potrhaných šatech, se zaschlou krví na těle a strachem v očích. A když ji večer pouští za práh svého domu, ani zdaleka netuší, jak moc bude chtít vrátit čas a učinit jiná rozhodnutí.
"Vzrušuješ mě, rozřežu Tě na kousky." Mladý unesený pár se vzbudí ve strašidelném sklepení, svázaný a skalpovaný. Dlouhé a šílené mučení právě začalo. Po Saw a Kostce se zrodil nejkrutější japonský horor.