V lesích je nalezeno mrtvé tělo školačky Elsie a obyvatelé města žijí ve stavu tísnivé hrůzy. Policie zoufale pátrá po vrahovi a popudí proti sobě podsvětí, které odmítá za vraha považovat někoho ze svých řad. Organizace zločinců se proto rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou...
Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG.
John Friendly ovládá v přístavním městečku s rozvětvenou sítí svých nohsledů přijímání i odmítání mužů do pracovního úvazku v docích. Ti nepohodlní, kteří narušují činnost jeho organizace jsou okamžitě odstraněni, mezi nimi i dělník Doyle. Jeho sestra Eadie po návratu z kláštera marně zjišťuje totožnost vrahů. Nevědomky s jedním z nich – bývalým boxerem Terry Malloneyem naváže přátelství, které postupně přerůstá v lásku…
Romantická komedie s A. Hepburn a G. Peckem v hlavních rolích. Prázdniny v Římě byly nominovány na 10 Oscarů a Audrey Hepburn získala Oscara za svou roli novodobé princezny, která se vzpřela svým panovnickým povinnostem a díky americkému novináři (G. Peck) poznala Řím jako obyčejná mladá dívka.
Neurotický a romantický Alvy Singer se zamiluje do venkovské dívky ze středozápadu Annie Hall, která touží po tom, aby se stala zpěvačkou. Její láska je to to jediné, na čem mu záleží a musí proto dělat nečekané věci...
Tematicky navazuje Woody Allen na film ANNIE HALL, formálně však jde jinou cestou. Snímek MANHATTAN, melancholické vyznání lásky rodnému městu New Yorku, fascinuje černobílou fotografií na širokém plátně a Gershwinovou hudbou, která filmu dodává tklivě veselý, jímavý podtón. Woody Allen sám hraje televizního režiséra Issaca, který se nemůže rozhodnout pro jednu ze svých lásek, protože u žádné ženy nenachází skutečné naplnění. Neutěšeným milostným vztahům odpovídá převažující životní pocit newyorských intelektuálů: lze pozorovat úpadek kultury, osamělost, problémy se vzájemnou komunikací a neurózy jsou průvodní faktory.
Toto vrcholné Ejzenštejnovo dílo má pět kapitol: začátek vzpoury, povstání, pohřeb Vakulinčuka, masakr na schodišti Oděsy a vítězná plavba. Po pětadvaceti letech od svého vzniku-byl film ozvučen hudbou a zvuky (když hudbu k němu složil německý skladatel Edmund Meisel pro berlínskou premiéru). Ejzenštejn ve svém filmu uplatnil jednak avantgardní divadelní postupy masové pantomimy, jednak nové prvky montáže.
Filmoví fanoušci neměli, kvůli cenzuře na poslední chvíli, příležitost zhlédnout celou režisérskou verzi Elii Kazana. Speciální edice dramatu Tramvaj do stanice Touha přináší možnost zhlédnout chybějící 3 minuty, které ještě více zdůrazňují sexuální napětí mezi Blanche DuBois (Vivien Leigh) a Stanleyem Kowalskim (Marlon Brando) a ukazují vášeň Stelly Kowalski k jejímu manželovi. Nenechte si ujít klasiku světového dramatu, která byla nominována na 12 Oscarů včetně nominace za nejlepší snímek. Film nakonec získal čtyři Oscary v kategoriích nejlepší herečka…
Nestává se každý den, abyste byli při cestě vlakem svědkem vraždy. Když se však nenajde tělo, nemohlo ani dojít k žádné vraždě. Alespoň to tvrdí policie a Miss Marple tak nezbývá nic jiného než obléct zástěru, uvázat si do vlasů mašli a vyrazit do služby k Ackenthorpovým, jejichž stará usedlost leží hned vedle železniční trati.(
V jednom z nejobdivovanějších, nejpodmanivějších a nejvlivnějších filmů Roberta Bressona se Michel zdokonaluje ve vybírání kapes nic netušících obyvatel Paříže padesátých let minulého století. Po nevyhnutelném zatčení (a téměř okamžitém propuštění) přemítá o morálce zločinu a vyslovuje nejasné teorie o výjimečných jedincích, kteří stojí nad zákonem. Ztracen v jiném světě odmítá podporu svých přátel, dává přednost kapesním krádežím a připravuje se na krutý střet se společností, do které nedokáže zapadnout.
Tento průkopnický dokumentární film zachycuje život domorodých Inuitů v severní části kanadského Quebecu. Přestože obsahuje některé fiktivní prvky, živě ukazuje, jak jeho vynalézaví svěřenci přežívají v tak drsném podnebí, a odhaluje, jak si staví obydlí v iglú a shánějí potravu lovem a rybolovem. Film také zachycuje nádhernou, i když nelítostnou zamrzlou krajinu velkého bílého severu, která je daleko od běžné civilizace.
Náhlý skon jednoho z členů správní rady lodi Battledore přímo při zasedání nasvědčuje, že Cecil Folly Hardwicke zřejmě trpěl skrytou srdeční vadou. Miss Marple, shodou okolností členka téže správní rady, však objeví v Hardwickově šňupacím tabáku jed. Inspektor Craddock ale všechny spekulace jako vždy odmítá a tak nezbývá než zabalit lodní pytel a v doprovodu pana Stringera vyrazit do přístavu. Kajuta pro Miss Marple je na Battledore už připravena.
Jamajka – země slunce, tropických plodů, výtečného rumu a ultrarychlých sprinterů. Při kvalifikaci na letní olympijské hry dojde k hromadnému pádu a naděje mnoha rychlonožců jsou definitivně – nebo alespoň na 4 roky – pohřbeny… V zapadlém baru u moře žije špatnou životosprávou poničený muž – Američan, kdysi olympijský vítěz v jízdě na bobech. Proč to s ním nezkusit? A tak se pod vedením tohoto obtloustlého trenéra začnou pružní, elastičtí a opálení atleti v doslova neuvěřitelných a velmi komických podmínkách tropické země připravovat na Zimní olympijské hry… Nadšení je obrovské, peníze žádné – zkuste najít sponzora pro tak bláznivý podnik! Nakonec však muzeální bob, osedlaný čtveřicí prokřehlých vyznavačů regae, stojí na startu a… Světe, zboř se! – ten bob jede! A na Jamajce se u obrazovek tančí…
Deset dní, které otřásly světem lze považovat za jeden z nejzásadnějších počinů Sergeje Ejzenštejna 20. let, jímž poučeně rozvíjí radikální východiska jeho přelomového filmu Křižník Potěmkin. Výroba opulentně vypraveného díla byla podnícena 10. výročím Velké říjnové socialistické revoluce, kterou s krajním vypětím velebí estetické zpracování. Hrdinou historické agitky není jedinec, ale masa, jako jedno desetitisícové tělo lomozící carským režimem až ke kýženému vítězství. S nemenší intenzitou Ejzenštejn zužitkovává možnosti střihu. Například v podobě dnes již běžně užívané „intelektuální montáže", díky níž se ze střetu dvou nesourodých obrazů skládá zcela nový význam. Tak je tu předseda Alexandr F. Kerenskij přirovnán k mechanickému pávovi. Kvůli velikášské výrobě i netradičnímu stylu („formalismu") nebude trvat dlouho a Ejzenštejn, podobně jako další členové tzv. sovětské montážní školy, upadne u straníků v nemilost...