Léto roku 1975, střední Itálie. Třináctiletá dívka s kufrem v jedné ruce a taškou bot v druhé zaklepe na dveře statku. Tak začíná příběh dospívající slečny, která ze dne na den přišla o všechno: o útulný domov, o nejbližší přátele, o bezpodmínečnou lásku otce a matky - nebo spíše lidí, které považovala za své rodiče. Pro l'Arminutu začíná nový a zcela odlišný život. Její současný domov je menší a ponurejší než ten, který patřil bohatším adoptivním rodičům. Všude je plno sourozenců a na stole málo jídla. Tváří v tvář cizímu prostředí se dívka musí vypořádat i s pocitem opuštěnosti, který v ní vyvolává opětovné shledání s rodinou, již nikdy nepoznala.
Když vysoce úspěšný podnikatel v důchodu začne vidět věci, pro které nemá vysvětlení, jeho život nabere dramatické obrátky. A když jeho vnučka začne protestovat proti svému otci kvůli ochraně životního prostředí, je nucen přehodnotit svůj život a jednat tak, aby si ho nepřestala vážit. Rozhodne se vyprávět jí svůj příběh, kdy jako chlapec žil sám se svým otcem na opuštěném pobřeží a zachránil tam osiřelého pelikána, pana Percivala. Neobyčejné pouto mezi ním a pelikánem změnilo navždy jeho život.
Čtyřiadvacetiletého Jarlu probudí z opileckého spánku telefon. Jeho matka volá, že mu zemřel otec. Namísto smutku cítí Jarle jen hněv a taky úlevu. Na motivy nejúspěšnějšího románu Torea Renberga vznikl stejnojmenný film zobrazující nejen silný lidský příběh chlapce, který vyrůstal s otcem alkoholikem, ale také energický příběh o chtíči dospívajících, o bolesti a vášni, o osvobození a vykoupení. Snímek je poslední kapitolou trilogie o Jarlu Kleppovi, jejíž první dvě části nesou názvy Muž, který miloval Yngve a Já cestuji sám.