V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol.
Život osamělého a nesmělého Joela se od základu změní, když potká excentrickou a temperamentní Clementine. Ta je výstřední ve všech směrech a k bláznivým kouskům stále úspěšněji vyzývá i Joela, jenže je rovněž nevyrovnaná a výbušná a jednoho dne se rozhodne Joela zbavit a začít znovu. Na experimentální klinice se podrobí vymazání paměti, a jelikož pokus dopadne úspěšně, rozhodne se zdrcený Joel pro stejné řešení. Nemá ale štěstí, tentokrát se zákrok vymkne lékaři z rukou a dílo zkázy dokoná jeho asistent, který se místo pečlivého monitorování mozkové činnosti klienta nechá svést k divokým erotickým hrátkám. Režisér umí mistrovsky rozrušovat časoprostorovou kontinuitu a nahrazovat ji asociativním spojováním útržků, jež pocházejí z různých vrstev paměti, a zde se tento princip uplatní při rekonstrukci celého vztahu ústřední dvojice. Odvíjí se pozpátku, k některým zážitkům se film opakovaně vrací, mnohé deformuje v závislosti na Joelových rozjitřených emocích.
Nebe nad Berlínem je německý dramatický film režiséra Wima Wenderse z roku 1987. Děj filmu se odehrává v Berlíně a vypráví příběh dvou andělů Damiela a Cassiela a cirkusové artistky Marion.
Drsný "macho" otec jedenáctiletého Billyho se rozhodne, aby se synek pochlapil, že ho pošle do kurzů boxu v místním sportovním středisku. Billy se snaží proniknout do tajů tohoto drsného sportu, když se ale vedle v sále roztočí sukénky malých budoucích primabalerin, učarován ladností jejich pohybů, zůstává jako přilepený na místě a hlavou mu víří myšlenky typu "co by tomu řekl jeho otec, co by tomu řekl jeho militantní bratr". Touha je ale silnější než on a tak se domluví s paní Wilkinsonovou (Julie Walters), která má na starosti baletní potěr, aby ho zařadila mezi dívky. Po krátké době Billy objevil nový svět a bylo jasné, že jeho talent je obrovský a tak na nátlak paní Wilkinsonové zaplatí otec Billymu hodiny na prestižní baletní škole. Neprohloupí...
Jiskřivé dílo, oscilující na rozhraní pikantní reality a surrealistické vize a řadící se k nejdůmyslnějším průhledům do podvědomí moderních žen. Na příběhu mladé mondénní dámy - oddané manželky i rafinovanou děvky - se Buñuel opět zabývá dvojí morálkou měšťácké společnosti. Séverine žije v ohleduplném, zjevně však neuspokojivém manželském vztahu s bohatým chirurgem Pierrem. Od rodinného přítele se dozví o existenci luxusního nevěstince, do něhož začne každý den odpoledne potají docházet, aby zde poskytovala pod pseudonymem "Belle de jour" sexuální služby.…
Jeden z nejpozoruhodnějších filmů světové kinematografie první poloviny 20. století (natočen 1932) se vyznačuje hypnotickou, až surreálnou atmosférou, budovanou už od prvních záběrů. Snový charakter filmu, v něm Dreyer volně vycházel z povídky spisovatele Sheridana Le Fanua Carmilla (o čtvrt století starší než Stokerův Dracula), je budován jak specifickým výtvarným stylem, tak i překrýváním a splétáním dějových linií.
Amerika po hospodářské krizi. Dva přátelé putují z farmy na farmu a hledají práci a touží si vydělat na svuj vlastní vysněný statek. George slíbil Lennieho rodině, že se o něj postará, protože Lennie na tom není po duševní stránce nejlépe a má obrovskou slabost pro hebké věci, ale za to má obrovskou sílu a odvede práci za dva. Na nové farmě je čeká práce, přátelé i nepřátelé...
Vina se zapomíná snadněji než ponížení. Francouzské drama ověnčené řadou světových cen. Stačí dlouhý statický anonymní videozáznam ulice a domu, ve kterém bydlí Anne a Georges, a jejich život to postupně převrátí naruby. Anne a Georges sledují dlouhý videozáznam jejich ulice a domu, který pořídil jakýsi anonym. Takhle začíná film Michaela Hanekeho (scénář i režie) Utajený, který získal na 58. MFF v Cannes Cenu za režii, Ceny FIBPRESCI a ekumenické poroty. Posbíral i čtyři Evropské filmové ceny, Césary, které se udělují francouzské produkci a mnoho dalších cen po celém světě. Tajemné vzkazy, které dostává Georges a které vedou hluboko do jeho minulosti, pomalu rozleptávají nejen jeho život, ale vztah s manželkou a jeho vnitřní integrace, osobní ukotvení v životě, práci, v rodině se rozpadá. Postupně si dokáže odpovědět na otázky kdo a proč. Ale vracet se k tomu všemu po takové době?
Idylické místo dovolené prozářené letním sluncem se rychle mění na temné místo, v němž si radostí života ale moc neužijete. Město mrtvých, v němž je prožít dlouhý a šťastný život zakázáno. Věčný život zde mohou prožít jen mrtví. Město vodních přízraků ovládané temným kultem, jenž kdysi přišel z hlubin moře. Město, z nějž není návratu.
Devítky to jsou scénáristé, tvůrci videoher. Polobozi schopní zničit svět pouhou myšlenkou. Desítkou je Bůh. Lidé jsou sedmičky. Ve filmu se prolínají 3, vlastně 4 příběhy se stejnými postavami v různém obsazení. Schizofrenní pohled na svět, snažící se být jiným pohledem na realitu.