Ač se tento legendární film odehrává celý za zdmi věznice, zároveň příkře vybočuje z linie tradičních „vězeňských“ snímků. Malá cela v kterémsi jihoamerickém vězení se stala výsostným dramatickým prostorem, v němž rozehrává vzrušující a jímavý příběh dvojice naprosto odlišných mužů. Homosexuál Molina je v cele po mnoha letech jako doma. „Cizinec“ Valentin se k němu dostává s vidinou mnohem kratší perspektivy: odhodlaný bojovník proti zdejší diktatuře nemá velkou naději na přežití. Muži udiveně nahlížejí do svých odlišných světů: Molina s obdivnou úzkostí sleduje Valentinův sebezničující boj o život a revolucionář se zase zvolna noří do vysněného, romanticky únikového příběhu, který mu gay přehrává, a poznává tak možnost fantazijního úniku za vězeňské mříže. Exkurze do cizího života oba obohatí o novou zkušenost…

Po náročné cestě napříč Evropou se Alexej dostává do Paříže a hlásí se do francouzské cizinecké legie – elitní, výběrové vojenské jednotky, do níž může každý cizinec vstoupit bez dokladů a získat francouzský pas. V deltě řeky Niger bojuje Jomo proti ropným společnostem, které ohrožují existenci vesnice, kde žije. Jeho sestra Udoka však sní o útěku, protože je jí jasné, že je už všechno ztraceno. Za hranicemi, mezi životem a smrtí, se jejich osudy protnou.

Britský dramatik a spisovatel Oscar Wilde sice žil v manželství a měl dva syny, ale navzdory něžnému vztahu k manželce podlehl i vášnivé lásce k oslnivě krásnému, ale poněkud sobeckému a lehkomyslnému lordu Rossovi. Wilde se ocitá mezi mlýnskými kameny divadelních úspěchů a společenského opovržení.

Zpočátku romantický příběh o lásce Roba a Betty se postupně stává začátkem konce mužského protagonisty, když ze zaměstnání přinese celou mrtvolu (zatím nosil jen části lidského těla) a společně ji pomilují. Nicméně ani pak není Betty spokojená a svého snoubence opustí… Tento poloamatérský snímek německého režiséra Jörga Buttgereita si získal svou proslulost během let, kdy se obaloval do hávu nepodložených legend. Je skvělým důkazem, jak se může film proslavit jen na základě „orální“ reklamy. Bez jakékoliv kampaně se stal Nekromantik vyhledávaným kouskem pro všechny zvrhlíky i obdivovatele neoficiální kinematografie (to už dnes o Buttgereitovi neplatí, o čemž svědčí i podpora Goethe Institutu).