Zprávy, které rámují dva dny, v nichž se celý příběh odehrává, jsou špatné. Nevypadá to na první pohled na nejveselejší dva dny. A přesto se v nich odehraje komedie tak zábavná a s tolika zvraty. A nadto komedie, která hledá sílu v naději, že v každém z nás se skrývá laskavost i hluboká touha po porozumění a vstřícnosti. Je to příběh našich dnů (jak ostatně napovídají i citované rozhlasové zprávy) a přece naše dny přesahuje, ostatně - každý den nedochází k únosu papeže.

Soulský taxikář Kim Man-seob se o politické dění nezajímá. Stěží uživí sebe a svou dceru, která je pro něj prvním a posledním. Proto ani neváhá, když se mu naskytne příležitost odvézt německého reportéra do Kwangdžu zmapovat nebezpečné studentské povstání. To, co je tu ale ve skutečnosti čeká, nepřekvapí jenom je, ale i celý svět.

Renomovaný íránský tvůrce se ve svém druhém snímku natočeném v rámci nuceného domácího vězení proměnil v taxikáře, který prostřednictvím rozhovorů s rozličnými klienty nabízí vytříbeně kritický pohled na íránskou společnost. Panahí tu bez jakékoli sebelítosti a s odzbrojujícím humorem nastoluje otázku, jak se má chovat umělec v zemi, která mu neumožňuje svobodu projevu. S kamerou připevněnou za předním sklem svého vozu natočil Panahí film výmluvnější než mnohé sociopolitické studie.