Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene Sufi štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti.

Švýcarsko 50. let bylo oázou klidu a svobody pro evropské homosexuály. Pak se vše změnilo, pod záminkou hledání vraha nastoupila represe a povinná registrace „pro vlastní zájem". V této atmosféře existoval Kruh, první organizace svého druhu, která vydávala jediný na gaye zaměřený časopis a pořádala pro své členy proslulý bál. Zde poznal mladý učitel Ernest kabaretní hvězdu Robbiho a zrodila se láska, která trvá dodnes. Vyprávění Ernesta a Robbiho v současnosti prolíná filmová rekonstrukce turbulentních časů, ve kterých se kolem malého curyšského ráje začínají utahovat kleště policejního dohledu. Skutečný příběh o lásce a tajné historii queer disentu kolem Kruhu, jehož časopis se stal kontrabandem, který se s vědomím ohrožení pašuje přes hranice a je symbolem boje za právo na vlastní identitu.

Pompézní berlínské hry pohledem lidí, kteří se na této sportovní a propagandistické události podíleli. Nikdy předtím a ani dlouho poté nebyla olympiáda tak komplikovaná a kontroverzní. Olympijské hry roku 1936 byly nákladné a skvěle zorganizované, spojily dvě sféry, které se ideálně dohromady dávat nemají – sport a politiku. Vznikla zvláštní mutace propojená gigantickou propagandou, představující nacismus celému světu. Vše bylo detailně naplánováno a provedeno s tradiční německou vojenskou přesností. Olympijské hry v roce 1936 byly jakousi metaforou celé společnosti ve Třetí říši. ....