Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene Sufi štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti.

Tento průkopnický dokumentární film zachycuje život domorodých Inuitů v severní části kanadského Quebecu. Přestože obsahuje některé fiktivní prvky, živě ukazuje, jak jeho vynalézaví svěřenci přežívají v tak drsném podnebí, a odhaluje, jak si staví obydlí v iglú a shánějí potravu lovem a rybolovem. Film také zachycuje nádhernou, i když nelítostnou zamrzlou krajinu velkého bílého severu, která je daleko od běžné civilizace.

Pomyšlení na prd může zprvu vyvolat pousmání či nesmělý smích, kanadskému snímku Kdo si pšoukl? se ovšem z prdu podařilo udělat takovou kuličku, z které vám vzápětí ztuhne úsměv na tváři. Prdy už nejsou k smíchu, jde z nich hrůza. Prd nepředstavuje jenom lidskou animální přirozenost ani pointu laciných vtípků, má mnohem více tváří a skrývá v sobě mimořádný potenciál, který nám může pomoci léčit závažné choroby a stejně tak nás jednou může zahubit. Dokument postupně odhaluje literární, psychologické, společenské, historické, ekologické i medicínské dimenze prdu, které reflektuje s naléhavým požadavkem na neodkladné řešení klimatické krize i s nátlakem na nás samotné tuto krizi a svou roli v ní pochopit.