ONR. Poslední rytíři pravice v Polsku. Neonacistická extrémistická formace, bránící hodnoty vlastenectví a pravé víry. Momentky ze života žoldáků nenávisti odhalují ideologii pravicového extremismu, která opanovala veřejný prostor v Polsku.

Video koláž-esej na téma pochybnosti a nejistoty. Ve videu autor prostřednictvím obrazu a zvuku rozvíjí úvahy o vlastní tvorbě a své roli jako umělce a klade otázky po jejich funkci a smyslu.

Co kdyby v jedné z možných verzí budoucnosti nebyly nedostatkovým zbožím pouze materiální předměty, ale také voda? Snímek nastiňuje situaci, kdy se voda stane luxusní komoditou, a postupně v nás probouzí strach z jejího možného nedostatku, který může v blízké době nastat.

Všechno, co se na tom zdá i nezdá, je tady z reality. Natočené, naklopené, nastíněné, navštívené v realitě. Není to přece strašně krásné? Je to teleport do magického světa, který někde existuje!

Mladá žena se zpovídá ze svého strachu ze sledování a vlastního pocitu z pohybu v prostoru. Lze předpokládat, že její pocity jsou také dokladem o zkušenosti “lockdownu” a odloučení od lidí.

Mrazivé prostředí vylidněné čečenské vesnice během tuhé zimy, proti němuž stojí teplo tradičního slovanského venkovského domova, jenž obývají matka s dcerou a jejich mourovatá kočka. Každodenní činnosti a jednoduché rituály, jako je vyšívání, sledování televize nebo louskání slunečnicových semínek, může narušit neočekávaný příjezd bývalé obyvatelky, která se po dlouhé době vrací do rodné vsi.

Poetickými obrazy vyprávěný příběh o dospívání v kultuře na pomezí tradičních a západních hodnot, o snu stát se profesionální plavkyní a o jeho rozplývání se v závoji bublinek zvířené vody.

Sanaa se živí úklidem na nádraží. Ona je tam možná spokojená, nebo je se svým povoláním alespoň smířená, ale s čím se vyrovnat nedokáže, je pohrdání, které jí dává najevo rodina její přítelkyně. Útěchu hledá Sanaa v návratu do místa, kde vyrůstala a kde stále žije její mladší sestra…