Druhá světová válka byla rozhodující událostí 20. století a pro Ameriku se stala určujícím dějinným zvratem. Změnila tehdy hranice světa a dnes je nazývána "poslední velkou válkou". Ani sebelepší výcvik však nemohl spojenecké vojáky připravit na to, co ječekalo po vylodění v Normandii, na pláži s krycím jménem Omaha. Přestože byli naplněni odhodláním a vírou ve vítězství, jen málokdo z nich bitvu o tento malý kus francouzského pobřeží přežil. Z pohledu kapitána Johna Millera je zřejmé, že si uvědomuje nebezpečí, které na jeho jednotku čeká. Netuší však, že to není zdaleka ten nejtěžší úkol, který bude muset se svými vojáky splnit...

Do malého bytu se nastěhuje svobodná matka se svými čtyřmi dětmi. Lépe řečeno nastěhovala se tam s dvanáctiletým synem Akirou a tři mladší děti do bytu doslova propašovala. Aby se na černé nájemníky nepřišlo, nesmí mladší děti z bytu ven. Akira nechodí do školy a stará se o své sourozence, zatímco matka pracuje. Jednoho dne matka odjede za svým novým přítelem a nechá děti plně na starost Akirovi. I když by tomu premisa nasvědčovala, Nikdo to neví není obžalobou disfunkčních rodin. Naopak je jemným a poetickým příběhem o chmurách dospívání a krásách dětského světa. Film se natáčel jeden rok, přičemž cílem režiséra bylo vytvořit dětským nehercům přirozené prostředí, které nebude přítomnost kamery nikterak narušovat. (FebioFest 2006)

Jednoho žhavě slunečného dne roku 1943 přibude do japonského zajateckého tábora uprostřed džungle další várka britských zajatců. Přestože jsou muži zbídačení vyčerpávající cestou, připochodují s říznou písničkou. Jejich nadřízený, plukovník Nicholson, totiž nehodlá nepříteli ukázat žádnou slabost. Velitel tábora, plukovník Saito, viditelně znervózní: tuší, že na jeho úseku stavby železnice, která má ve vražedně krátkém termínu spojit Bangkok s Rangúnem, nastávají problémy. Jeden ze zajateckých „starousedlíků“, Američan Shears, to všechno ironicky sleduje ze stínu marodky, kam se právě ulil. Plukovník Nicholson si dokáže pro sebe a pro své důstojníky vyvzdorovat právo nepracovat. Postupně pak propadá posedlosti vybudovat dokonalý most...

Biografie Mohandase K.Gándhího, nenápadného právníka, ze kterého se stala díky jeho filozofii nenásilí a přímého protestu vůdčí duchovní osobnost Indie. Příběh Mahátmy Gándhího a jeho vzestupu z postu bojovného právníka v Jižní Africe až na pozici duchovního vůdce v Indii. Po svém návratu do Indie si Gándhí uvědomuje, že Britové udělali z Indů druhořadé občany. Dovede indický lid až k povstání proti Britům, přičemž zpočátku volí pouze formu nenásilných protestů Tento film popisuje život a dobu Mahátmy Gándhího, indického politického vůdce, kterému se podařilo osvobodit svou zemi od britské nadvlády za pomoci nenásilných prostředků a tím dát naději a inspiraci nadcházejícím generacím.

Paříž, 1900. Byl jeden hoch, zvláštní, okouzlený hoch, smutný pohled měl, byl však velmi moudrý, jednoho zázračného dne potkali jsme se na cestě záhadné a při tom, jak jsme si o mnohém povídali, o bláznech a králích, tak mi pověděl: To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a v lásce být milován. Moulin Rouge. Noční kabaret. Tančírna a bordel. Jeho majitelem byl Harold Zidler. Království nočních rozkoší. Nejkrásnější ze všech tam byla žena, kterou jsem miloval. Satine. Byla kurtizána. Prodávala mužům svou lásku. Říkali jí jiskřivý diamant. Byla hvězdou. Žena, kterou jsem miloval, je mrtvá. Je tomu rok, co jsem přijel do Paříže. Nevěděl jsem nic o Moulin Rouge, Haroldu Zidlerovi ani Satine. Svět žil bohémou a já přijel z Londýna. Na vršku poblíž Paříže stála vesnice Montmartre. Byl to bohémský svět, hudebníci, malíři, spisovatelé. Říkalo se jim děti revoluce. Ano, měl jsem žít bez halíře a měl jsem psát o pravdě, kráse, svobodě a o tom, v co jsem věřil nejvíc ze všeho. O lásce.

Tři povídky inspirované nešťastnou láskou z tradičního loutkového divadla Bunraku. Macumoto a Sawako se velmi milovali a vše spělo k jejich svatbě. Rodiče rozhodli jinak. Přinutili Macumota, aby se s dívkou rozešel, protože mu již nevěstu vybrali. Zoufalá Sawako se pokusí o sebevraždu. Je zachráněna, ale ztratí paměť. Macumoto se cítí zodpovědný a vrací se ke své lásce. Hiro je šéfem japonské jakuzy, ale i když má vše, na co si vzpomene, cítí se velmi osamělý. Před třiceti lety pracoval v továrně jako dělník, jeho milá mu nosila každé poledne oběd a snili o životě. Hiro se ale vydal špatnou cestou. Nyní se vrací do míst, kde hledá ztracenou lásku. Haruna Jamaguči bývala slavnou zpěvačkou, ale po automobilové nehodě má znetvořenou tvář, za kterou se stydí, a skrývá se před světem. Možná slepý Nukui, její obdivovatel, bude mít trochu štěstí.

Disneyho film Obránce je drama, založené na inspirujícím příběhu bývalého studenta a obránce amerického fotbalu Raye McElratheye, mladíka, který čelí řadě výzev a jehož odhodlání a vytrvalost mu pomáhají zvítězit nad řadou opakovaných překážek. Za pomoci spoluhráčů a místní komunity se mu podaří uspět na hřišti a zároveň pečovat o jedenáctiletého bratra Fahmarra a vychovávat ho.

Pravidla hry vznikaly ve vypjatých chvílích novodobé evropské historie. Renoir psal scénář s Carlem Kochem v žáří 1938 po mnichovském diktátu, natáčení se časově shoduje s okupací Československa. Filmová adaptace komedie "Marianniny rozmary" od Alfreda de Musseta vypráví o složitých milostných vztazích mezi společenskou smetánkou i jejím služebnictvem. Přesto, že zápletka celého děje působí jako překombinovaná fraška, je snímek považován za to nejlepší, co ve své kariéře Renoir vytvořil, a je označován za zdařilou společenskou satiru. Ve filmu se odráží politická a duchovní atmosféra tehdejší Francie s takovou naléhavostí, že Renoirovo dílo bylo také označováno jako "zpráva o morální stavu francouzské společnosti." Děj sestává z drobných příhod, které se vzájemně proplétají a kombinují, z flirtování, nevěr a banálních vztahů. Když jedna z postav poruší pravidlo hry, dochází k tragédii.

Ve filmu Na pokraji slávy se režisér a scenárista Cameron Crowe inspiroval vlastními novinářskými začátky – jako mladý psal pro prestižní časopis Rolling Stone. V roce 2000 tak natočil vtipný i citlivý příběh o patnáctiletém vášnivém fanouškovi rockové hudby, který se roku 1973 vydává s kapelou Stillwater na turné, aby o nadějné skupině napsal reportáž právě pro Rolling Stone. William má před sebou téměř nadlidský úkol: uchovat si v šíleném cirkusu rockových produkcí nadhled a zdravý rozum, nepropadnout alkoholu ani drogám a ještě napsat objektivní článek. A nijak mu to neusnadňuje ani přítomnost několika náruživých fanynek, které tvoří nezbytný doprovod všem rockovým kapelám.

Sayo se stala očitým svědkem přepadení a zavraždění svého manžela a synka, sama pak byla útočníky krutě mučena a několikrát znásilněna. Naplněna nenávistí a touhou po pomstě za své utrpení se vydala na cestu, na jejímž konci měli být všichni její nepřátelé do jednoho mrtví. Naneštěstí pro ni byla již po prvním aktu odplaty umístěna do ženské věznice, a její plány tak naznaly náhlého obratu. Touha po spravedlivém zadostiučinění byla ale tak neukojitelná, že ve vězení zplodila dceru Yuki, jež se měla stát dalším vykonavatelem její msty. Sama Sayo ale při porotu umírá a malá Yuki následně podstupuje tvrdý bojový výcvik a výchovu, jež ji učí, že jediným smyslem jejího života je náležitě krvavě pomstít zkázu své rodiny; po takřka dvaceti letech nelidského drilu se Yuki konečně může vypravit uskutečnit přání, za něž její matka položila život. Japonský snímek SHURAYUKIHIME se stal hlavním inspiračním zdrojem pro film KILL BILL (2003) amerického režiséra Quentina Tarantina.

Příběh filmu 2046 navazuje na režisérův předchozí snímek Stvořeni pro lásku: hrdinou je tu opět spisovatel Chow Mo-wan, který se živí psaním novinových sloupků. Na začátku filmu, který je zasazen do roku 1966, se Chow stěhuje ze Singapuru do hotelu Oriental v Hongkongu, kde hodlá pokračovat v psaní o budoucnosti. Ve skutečnosti píše o minulosti: v jeho románu vyjíždí tajemný vlak do roku 2046. Všichni, kdo v něm jedou, chtějí nalézt ztracené vzpomínky. Obecně se totiž soudí, že v roce 2046 se nic nemění, ale nikdo to nemůže potvrdit, protože se odtamtud nikdy nikdo nevrátil. až na jednoho člověka, který tam byl a rozhodl se vrátit, protože se chtěl změnit. 2046 je však také číslo sousedního pokoje, jehož obyvatelka se stane Chowovou milenkou.

Hra na dobývání začíná. Všechno je povoleno, poté co krutá a bohatá vdova přiměje známého svůdníka, aby se pokusil svést mladou snoubenku. Tentokrát však dojde k porušení základního pravidla: dva hráči se do sebe zamilují – s tragickými následky.

Antoine Doinel – věk 26 let. Ženatý s Christine, učitelkou hudby. Čekají dítě. Ve svém novém zaměstnání se Antoine setkává s femme fatale – šarmantní japonkou Kyoto, která jej okouzlí, a především osvobodí od trivialit manželského života. Antoine podléhá své touze a začne si s Kyoto milostnou aférku. Ve chvíli, kdy Christine odhalí nevěru svého manžela, rozhodne se Antoine opustit domov… [FFF 2009] (oficiální text distributora)

Ángel je muž s tajemnou minulostí. Dorazí k jedné španělské vinici, kde má postřikem vyhubit škodlivý hmyz. Brzy se však zamiluje do dvou žen. První je nesmělá a nešťastně provdaná dcera majitele vinice Ángela. Druhá Mari je milenkou muže Ángeliny. V této záplavě emocí chce Ángel nalézt svůj klid.