V Arktidě se probouzí lední medvědi za svitu prvního jarního slunce. Podaří se jim nalézt jídlo předtím než led roztaje? O tisíce kilometrů daleko sdílí sloni vzácnou vodu se lvy, kdo vyjde ze souboje jako poražený? Ke konci příběhu sledujeme velrybí matku s mláďetem při jejich plavbě k ledům Antarktidy. Na konec se opět střetáváme s medvědy a dnešním ekologickým problémem číslo jedna.

Slovo Chronos označuje v starogréckom bájosloví čas personifikovaný ako boh. Dokumentárny film bez použitia komentára, len za pomoci hudby sprostredkúva obrazy dávnych stavieb z rôznych kútov sveta, ako sú napríklad Stonehenge či egyptské pyramídy. Okrem toho tiež ukazuje rušný a hektický život v súčasných veľkomestách. Režisér Ron Fricke sa o niekoľko rokov neskôr viacej preslávil filmom s podobnou tématikou - Baraka.

Francouzský dokumentarista Nicolas Vanier putuje po těch nejmrazivějších krajinách jako jsou Sibiř, Laponsko, Aljaška a samozřejmě Kanada, kde podnikl skutečnou bílou Odyseu - 8 600 km přes Aljašku. Na této cestě se setkal s mužem, který ho inspiroval k natočení filmu Poslední traper. Padesátiletý Norman Winther žije se svou indiánskou ženou Nebraskou uprostřed kanadské divočiny. Zdá se, že je poslední, nebo jeden z posledních skutečných traperů. Má své psí spřežení, kterým loví i jezdí pro zásoby. Svůj dům si postavil vlastníma rukama a doufá, že se nebude muset přesunovut dál na sever, aby unikl hlučné civilizaci. Žije v rovnováze jak s přírodou tak sám se sebou. Má svou vlastní filozofii, své zásady. Ve filmu, který je na pomezí dokumentu a hraného filmu, představuje sám se, stejně jako jeho žena i přátelé, s nimiž se setkává jen zřídka. Traper není jen obyčejný lovec, je to (jak praví naučný slovník) potulný lovec lovící kožešinovou zvěř. Takový je Norman Winther.