Los Angeles, březen 1928. Je svěží sobotní ráno a v útulném domku na předměstí se svobodná matka Christine Collins před odchodem do práce loučí se svým devítiletým synem Walterem. Netuší, že ho možná vidí naposledy. Po návratu z práce totiž čelí asi největší noční můře každého rodiče - zmizení dítěte. Navzdory usilovnému pátrání státních orgánů se nepodaří zachytit jedinou stopu ztraceného chlapce. Uběhne pět měsíců a najednou, jako blesk z čistého nebe, udeří šťastná novina. Walter se našel a losangeleská policie, která si potřebuje napravit pošramocenou pověst, zaviněnou četnými skandály, ho s velkou pompou před zraky novinářů předává přešťastné matce. Moment nadšení záhy vystřídá další vlna zoufalství. Nalezený chlapec není její Walter. Policie, která nechce přijít o kladné body, ale trvá na tom, že nalezenec je pohřešovaný Walter Collins a matčiny protesty vysvětluje neskutečnou psychickou zátěží...
Píše se rok 1967 a sedmnáctiletá Susanna Kaysenová je stejná jako mnoho jejích vrstevníků zmatená, nejistá a snaží se najít smysl v tom rychle se měnícím světě kolem sebe. Po (rodiči sjednané) návštěvě psychiatra se od něj ovšem dozví, že její chování se jmenuje nerozpoznatelné narušení osobnosti, projevované nejistotou o vlastní osobnost, dlouhodobých záměrech, výběru přátel a nejasným žebříčkem hodnot- a je okamžitě umístěna do psychiatrické léčebny. Tady Susanna poznává Lisu, Daisy, Georginu, Polly a Janet pestrou skupinu mladých žen. Stanou se jejími nejlepšími přítelkyněmi a pomohou jí najít cestu k někomu, koho už dávno ztratila k sobě samé.
Černobílý film George Clooneyho je rekonstrukcí sporu komentátora zpravodajství stanice CBS Edwarda Murrowa se senátorem Josephem McCarthyhym. Jejich konfrontace se odehrávaly přímo v živém vysílání. McCarthy stál v 50. letech v čele senátního výboru, který vyšetřoval občany podezřelé ze spolupráce s komunisty. Práce výboru se ve skutečnosti rovnala honu na čarodějnice. Kampaň senátora McCarthyho v nejmrazivějších letech studené války lze přirovnat k politickým procesům ve východním bloku ve stejné době, i když postihy v případě USA nebyly naštěstí tak tvrdé. Nespravedlivé obvinění přesto zničilo řadě lidí život nebo kariéru. Právě televizní zpravodajství o těchto kauzách pomohlo pronásledování zastavit. Film dosud získal 5 ocenění na MFF v Benátkách 2005, dále cenu pro nejlepší mimoevropský film v při udílení Evropských filmových cen 2005 a má také 3 nominace na Zlatý Glóbus v hlavních kategoriích.
Život pětatřicetiletého Johna, který se živí jako myč oken, nebyl nikdy snadný. Sám vychovává tříletého syna Michaela, obětuje mu veškerý svůj volný čas a udělal by pro něj cokoli, ale nyní stojí před nejtěžší zkouškou svého života. Musí učinit rozhodnutí, které bude mít zásadní dopad na Michaelovu budoucnost.
Dwayne "THE ROCK" Johnson se představuje v hl. roli drsného, ale inspirativního filmu podle skutečného příběhu o skupině mladistvých delikventů, kteří dostali druhou šanci, jak očistit svou minulost. Sean Porter (The Rock) pracuje jako sociální kurátor pro mladistvé, ale trápí ho neustálé pracovní neúspěchy. Většina dětí se po pobytu v jeho nápravném táboře stejně ocitne buď zpátky ve vězení, nebo se na svobodě pohybuje na hraně zákona. Sean zoufale touží objevit způsob, který by to změnil. A pak se svým kolegou Malcomem Moorem vymyslí plán, díky kterému naučí své svěřence disciplíně a zodpovědnosti. Je to fotbal. Ale sezóna začíná za pouhé čtyři týdny a Portera čeká hodně těžká práce, jestli chce dát dohromady konkurenceschopný tým. Čeká je sezóna, která otestuje jejich mysl, duši i těla. Sezóna, během které Porterovi hráči projeví to lepší ze svých povah, prokážou houževnatost a nefalšovaný respekt jednoho ke druhému.
Herečka Hana Kvapilová usiluje o začlenění českého divadla do moderního světového divadelního proudu. Musí však zápasit se závistí a intrikami svých kolegů a některých novinářů.
Americká herečka Frances Farmerová (1914-1970) patřila k nejrozpornějším zjevům Hollywoodu 30. a 40. let. Její kariéra měla strmý vzestup a po krátké době také stejně prudký pád, neboť Frances Farmerová nebyla ochotna podřídit se požadavkům tehdejší komerční tvorby. Spíš než po laciném pozlátku filmové slávy toužila po úspěchu na jevišti, ale to se jí podařilo jen částečně. Z 15 filmů, jež natočila, odolal zubu času prakticky jediný - Děvče z baru (1936) Howarda Hawkse a Wiliama Wylera.
Na počátku 20. století přichází polsko-židovská rodina do Spojených států, kde se se svými dětmi snaží zajistit si lepší budoucnost.
Ježíšovi se zdává sen o středověké bitvě, kdy najednou vojáci vyřknou jeho jméno. Ježíš se probudí a nechápe, co měl tento sen znamenat. Proč ti neznámí lidé vyslovili jeho jméno? Vždyť Ježíš je obyčejný tesař jako jeho otec Jozef. Oba hledají práci, protože jsou těžké časy. Sám Jozef se znepokojeně ptá, kdy už bude konec utrpení jejich národa. A je netrpělivý: kdy už začne Ježíš konat? Od té doby kdy se narodil, nezjevilo se žádné znamení. Náhlá smrt Jozefa však změnila celý Ježíšův dosavadní život. Ví, že se musí vydat na cestu, na které musí být sám a tvrdí, že svůj život nežije pro sebe. Stává se vyvoleným, stává se mesiášem, stává se tím, kdo dokáže změnit vodu na víno...
V roce 1939 inicioval Říšský vůdce SS Heinrich Himmler zřízení koncentračního tábora Ravensbrück. Toto místo nacházející se devadesát kilometrů na sever od Berlína bylo určeno převážně ženám... Během druhé světové války táborem prošlo na 110 000 žen z celé Evropy. Byly zapojeny do otrocké práce organizované SS. Špatné ubytování v otřesných hygienických podmínkách, nedostatečná strava, totální tělesné vyčerpání, sadismus dozorkyň, zrůdné lékařské pokusy nebo popravy prováděné z nejrůznějších důvodů stály život 75 000 vězeňkyň. Francouzští dokumentaristé se pokusili připomenout život v tomto pekle prostřednictvím výpovědí posledních pamětnic a historiček, které se Ravensbrückem zabývají. Epilogem nápadu Heinricha Himmlera se stalo několik poválečných procesů s esesáky působícími v Ravensbrücku (táborový velitel, lékaři, dozorci a dozorkyně), při kterých padlo několik rozsudků smrti. Ze třiceti osmi obžalovaných bylo dvacet jedna dozorkyň...
Vysoké nároky Ladislava Stroupežnického, prvního dramaturga Národního divadla, na repertoár první scény, spolu s jeho nekompromisní povahou a svérázným vystupováním, mu vynesly řadu nepřátel.