Andrew Neiman je devatenáctiletý jazzový bubeník, který sní o slávě, ale není si jistý tím, zda se jeho sny někdy naplní. Pronásledovaný neúspěšnou spisovatelskou kariérou svého otce je rozhodnutý vystoupat až na samotný vrchol nejprestižnější hudební konzervatoře. Jednoho večera na Andrewa, který právě cvičí na bicí, narazí Terence Fletcher, dirigent, proslavený svým učitelským talentem ve stejné míře jako svými nemilosrdnými praktikami. Ačkoliv si spolu toho večera příliš mnoho nesdělí, probudí Fletcher v Andrewovi touhu dosáhnout svého cíle. K Andrewovu překvapení dalšího dne Fletcher požádá o to, aby byl Andrew přidělen k jeho kapele. Tento jediný čin mladíkovi navždy změní život. Zpočátku je Andrew nucen fungovat pouze jako „záskok" a otáčet partituru hlavnímu bubeníkovi. Ale na příští soutěži, které se kapela účastní, hlavní bubeník řízením osudu či něčím přičiněním ztratí svou partituru. Andrew, který zná celý part nazpaměť, dostane šanci hrát.

Co je vlastně britské hvězdě vlastnější? Pop nebo swing? Oboje zvládá výjimečně. Houpavá Puttin' On The Ritz svižně rozjíždí swingový večer v londýnském divadle Palladium. Co by asi na novodobou úpravu řekl Fred Astair, který píseň nejvíc proslavil? Že Robbie Williams není bůhví jaký zpěvák? Ale to přece všichni víme. Že je vynikající showman? Jistě, jeden z nejlepších. A mnozí dodávají: nekorunovaný král popu. A proč tedy swing? Swing je Robbieho stará láska. Už v roce 2001 vydal kolekci světových swingových melodií s názvem Swing When You're Winning. Deska se dokázala vyhřívat na výsluní dlouho, a proto bylo jen otázkou času, kdy se k swingovým „shuffle" rytmům vrátí. V roce 2013 vydal Swings Both Ways. Dvě swingová alba? Dost písní pro jeden mejdan s velkým big bandem v zádech. Jistě, bez velkého orchestru s posílenou dechovou sekcí není pořádného swingu.