Uhánět džunglí propletených tenkých stébel trav a rákosí, navíc často zmítaných větrem, není nic jednoduchého. Jen myška drobná si s tím dokáže poradit... Pobřeží severozápadní Francie. Bretaňský poloostrov. Jeho břehy lemují rozlehlé mokřiny. Porostlé jsou hustým rákosím. Jsou tu až magická místa, obydlená tisíci nejrůznějších živočišných druhů. Mezi ně patří drobný hlodavec obdařený až výjimečnými schopnostmi k přežití. Říká se, že před osmdesáti tisíci lety jeho předkové pocházející z Číny dobyli, močál po močálu, celý svět. Myška drobná, nejmenší evropský hlodavec. Zdálo by se, že je předurčena strávit jej v rozlehlém rákosovém lese, ale sled příštích událostí jí zakrátko přinese nečekaná dobrodružství. Všude vládne relativní klid a mír. Když totiž v dospělosti vážíte šest gramů – tedy stejně jako kostka cukru – není radno ani na okamžik ztrácet ostražitost.

Dosud neviděné záběry ukazují, jak lockdown otevřel dveře přírodě, která se vzpamatovala a vzkvétá. Lidstvo se sice zastavilo, ale Země si našla v oceánech, na pevninách i na obloze svůj ztracený rytmus.

Bezútěšnost Antarktidy je mylná. Ledový kontinent je plný života a nabízí biologickou rozmanitost, o které víme jen asi dvě procenta. Velká část z ní se nachází pod vodou a může rozhodnout o budoucnosti člověka. Když polární záře v létě pokryje ledovou krajinu, zvířata v Antarktidě zažívají rajský stav. Velryby vyfukují své fontány na obloze, tučňáci létají jako malé rakety do vody, tuleni se potápějí pro kraby pod třpytivými ledovými krami. Od zálivu Rossova moře až po ledový šelf, od obrovských kolonií tučňáků až po dýmající sopky, život v rytmu ledu. Ale i zde se pomalu projevují důsledky klimatických změn. Zatímco některé druhy vymírají, jiné se šíří. Mohou s sebou přinést nové viry a bakterie a také nová nebezpečí pro člověka. Struktura přírody se vychýlila z kurzu. Kolik generací ještě bude moci zažít kouzlo Antarktidy?