Podle stejnojmenného románu Lászla Krasznahorkaie natočil Béla Tarr sedm a půl hodiny trvající veledílo Satanské tango, jímž na sebe upozornil také za hranicemi Maďarska. Film se odehrává stejně jako Zatracení (1988) v posttotalitní pusté krajině, již rozbahňuje neustálý déšť a drásá drsný vítr. Příběh hříšné vesnice je rozvržen do dvanácti kapitol, jež můžeme rozdělit na dvě poloviny, což odpovídá pravidlům tanga (šest kroků dopředu, šest kroků dozadu). Především v první části Tarr paralelně vypráví osudy jednotlivých postav, které směřují k jasně danému bodu - příchodu lžiproroka Irimiáše a jeho kumpána Petriny. Z několika úhlů pohledu sledujeme toto dlouhé čekání na člověka, jehož se obyvatelé chátrající vesnice obávají.

Na Krétu přijíždí mladý anglický spisovatel řeckého původu, Basil, aby obnovil těžbu v lignitovém dole, který zdědil. Cestou se seznámí s vesničanem Zorbou, jehož nepředstíraná volnost a nezávislost není založena na velikosti majetku, ale na odhodlání a chut i užívat si života naplno. V jeho přítomnosti plachý Basil pochopí, že existuje způsob, jak se vypořádat s osobními úspěchy i prohrami. Ten zní: Nikdy nepřestat tančit!

V londýnském bytě spolu žijí dvě naprosto rozdílné sestry Helen a Carol. Společenská Helen nachází plné uspokojení v milostném poměru s ženatým Michaelem, Carol, která se straní mužů a lidí vůbec, pracuje jako manikérka. Když Helen odjede s milencem k moři, přestává se její osamělá sestra kontrolovat: omluví se z práce pro nemoc a uzavře se ve svém bytě, soužená hrůznými sexuálními sny... Režisér Polanski vytváří hororovou studii mentálního rozpadu osobnosti dívky, zatížené sexuálními zábranami. Snímek, který u nás nebyl nikdy uváděn, obsahuje drastické sekvence násilí a děsu, nikterak je však nekomentuje a neanalyzuje: kamera zachycuje děj tak, aby divák vnímal obraz z úhlu pohledu labilní Carol, a tak se stávají její hnus a samota také jeho hnusem a samotou. Šílenství se ve filmu nejeví jako osud jedince, nýbrž jako choroba celé společnosti. Film, který napsal sám Polanski se svým dvorním scenáristou Gérardem Brachem, získal na MFF v Berlíně 1965 Stříbrného medvěda.

Starman je mimozemšťan, který přijel pozorovat Zemi. Uvízne však ve Wisconsinu nedaleko farmy čerstvě ovdovělé Jenny Haydenové. Starman na sebe bere podobu jejího nedávno zesnulého manžela Scotta. Za tři dny se potřebuje dostat do Arizony, kde ho nabere jeho mateřská loď. Potřebuje Jenninu pomoc. Tak se Jenny nechtěně stane účastníkem výletu přes Spojené státy, při kterém jsou společně se Starmanem pronásledováni nejen americkou armádou, ale i nasazenými tajnými agenty. Během společně strávených dnů se jejich zpočátku chladný vztah pomalu mění v lásku, která vyvrcholí úžasným rande na Starmanově mateřské lodi.

Asi pětatřicetiletý uzavřený muž Henry Poole koupí domek ve čtvrti, kde kdysi vyrůstal. Nezáleží mu na ceně a nevadí mu ani poněkud zanedbané stavení. Jediné, o co mu jde, je být sám. To se mu však příliš nedaří, neboť prosakující vlhkost na jedné z jeho zdí vytvoří skvrny, které panbíčkářská sousedka Esperanza považuje za zázračné zjevení Ježíšova obličeje. Proti Henryho vůli se na jeho pozemek začnou sjíždět věřící lidé z okolí. Muž je přesvědčuje, že se žádný zázrak nekoná, avšak marně: kdo se totiž „posvátné“ zdi dotkne, je zázračně vyléčen ze svých neduhů. Týká se to i „němé“ holčičky ze sousedního dvorku Millie, s jejíž matkou Dawn se Henry stačil sblížit. Muž přesto ztratil poslední zbytky víry. Přitom právě on by zázrak potřeboval ze všech nejvíc: podle lékařů totiž umírá na nevyléčitelnou nemoc.