V takzvané zlaté éře švédského filmu v době ohraničené přibližně léty 1913 až 1923 poskytovala filmovým autorům častokrát inspiraci domácí literatura, především díla Selmy Lagerlöfové. Tak tomu bylo i v případě jejího románu Vozka smrti, který převedl na plátno Victor Sjöström. Film se proslavil působivým použitím dvojexpozice pro duchařské scény; tento postup by sice známý už v prvních letech kinematografie ( Meliés ), ale teprve Sjöström z něj vytěžil tak silnou emoci a poetičnost. Proti nesporným a trvalým hodnotám k nimž patří i bezpečné zvládnutí složitě pomocí retrospektiv vyprávěného příběhu stojí určité rysy, poplatné době, které dnes působí příliš mravokárně a křečovitě hlavně celé moralistní pojetí. Přesto není důvod odporovat švédskému historikovi Runemu Waldekranzovi, jenž napsal: Vozka smrti byl mistrovským dílem Sjöströmovým, ale znamená i vrchol švédské němé kinematografie.

Filmové zpracování klasické komedie od Moliera. Tartuffe oklame Orgona, který ho zahrne přízní a ubytuje ve svém domě. Orgonova žena Elmíra se snaží přesvědčit svého manžela, že Tartuffe je lhář a podvodník, avšak marně. Nakonec vymyslí lest, díky které Orgon pozná, jaký je Tartuffe doopravdy, a vyžene ho z domu.

Neznámé ostrovní velkovévodství s mladým panovníkem v čele je v těžké finanční krizi. Divoká krčmářka rozdmýchává povstání, jež se zdaří v době, kdy velkovévoda je se svým kancléřem na cestě do Paříže za nejnesmiřitelnějším věřitelem. Okolnost, za níž tento bankéř může usuzovat na brzký sňatek exotického vladaře s bohatou šlechtičnou, zapůsobí, že se zdaří nový úvěrní plán. Zbývá zachránit zemi, která je v revoluci. Na lodi, bezmála strašidelné, se dávají na cestu k ostrovu, panovník, jeho rádce, jeho milenka a detektiv, vyslaný za šlechtičnou. Ukončují vnitřní zmatky a dávají nožnost, aby film skončil šťastně.

Němé drama bylo natočeno podle stejnojmenného románu Hermana Banga. Ústředním motivem je vztah malíře Clauda Zoreta a jeho modelu, mladého Eugena Michaela. Zoret zahrnuje svého chráněnce přízní, penězi i láskou. Michael však sleduje své vlastní cíle a malíře jenom využívá.