Scénárista a zároveň i režisér Wiktor Grodecki nám zprostředkovává pohled do života několika velmi mladých, převážně heterosexuálních mužů, kteří se rozhodli vydělávat si na chleba prostitucí a nabízejí své tělo mužům. Grodecki postupně rozkrývá příběhy jednotlivých mladíků a divák se dozvídá, co bylo motivací pro jejich rozhodnutí, jak to v branži chodí a jak rychle člověk ztrácí iluze o lehce nabitých penězích. Ve druhé polovině snímku se režisér věnuje tehdy jednomu z čelních producentů gay pornografických snímků Pavlu Rouskovi, který mu krok za krokem odhaluje nedůstojné, protizákonné a téměř nelidské praktiky a zákonitosti každého takového natáčení. Skoro symbolicky působí závěr filmu, kde Grodecki naznačuje jistou podobnost mezi Rouskovým zaměstnáním přes den a jeho nočním působením za kamerou. Ale to už musí posoudit divák sám a stejně tak i to, jestli po tom všem, co právě shlédl, ještě někdy sáhne po nějaké pornokazetě.

Když patnáctiletému Ezequielovi na měsíc odjedou rodiče, má konečně dost času i prostoru na uspokojení rostoucího sexuálního puzení. Brzy nachází rozptýlení v náruči staršího chlapce Mona, s nímž prožívá osvobozující chvíle tělesné i duševní intimity. Zdánlivě idylické soužití však brzy naruší Monův „strýc“, který v Ezequielovi nevidí jen pohledného mladíka, ale příležitost k výdělku. Eze se tak ocitá v bezvýchodné situaci, v níž musí upozadit city i morálku. Kdo je v tomto příběhu lovcem a kdo obětí?