V červnu 1940 Portugalsko velkolepě oslavovalo výročí své státnosti. Sedm milionů jeho obyvatel nadšeně vyrazilo do ulic. Diktátor Antonio de Oliveira Salazar, svrchovaný vládce země, je navenek optimistický. Ale ve skutečnosti má o další nezávislost Portugalska obavy. Je si totiž vědom toho, že na světové politické šachovnici je jeho stát jen jakýmsi nekrytým pěšcem. Probíhá druhá světová válka, Třetí říši se neubránila ani velká francouzská armáda. Ulicemi evropských měst prochází smrt a zmar. Salazar je fašistickým diktátorem proto má dobré vztahy jak s Hitlerem, tak Churchillem . Nyní by se měl rozhodnout, na čí stranu se postaví. Vychytralý politik se rozhodl pro pragmatickou politiku. Jeho hlavním cílem je válku stůj co stůj přežít.

U příležitosti 75. výročí vylodění spojeneckých sil v Normandii si připomeneme úlohu Jiřího VI. jako vějičky k odlákání Hitlerovy pozornosti.

Tváří v tvář neúprosnému a nezastavitelnému postupu sovětské Rudé armády nacisté od jara 1944 až do kapitulace Třetí říše v květnu 1945 evakuovali pracovní, koncentrační a vyhlazovací tábory, továrny na bolest a smrt, které během let noční můry vybudovali na okupovaných východních územích. Tisíce lidí, kteří byli nuceni překonat obrovské vzdálenosti, zemřely cestou hladem, žízní a vyčerpáním.