V takzvané zlaté éře švédského filmu v době ohraničené přibližně léty 1913 až 1923 poskytovala filmovým autorům častokrát inspiraci domácí literatura, především díla Selmy Lagerlöfové. Tak tomu bylo i v případě jejího románu Vozka smrti, který převedl na plátno Victor Sjöström. Film se proslavil působivým použitím dvojexpozice pro duchařské scény; tento postup by sice známý už v prvních letech kinematografie ( Meliés ), ale teprve Sjöström z něj vytěžil tak silnou emoci a poetičnost. Proti nesporným a trvalým hodnotám k nimž patří i bezpečné zvládnutí složitě pomocí retrospektiv vyprávěného příběhu stojí určité rysy, poplatné době, které dnes působí příliš mravokárně a křečovitě hlavně celé moralistní pojetí. Přesto není důvod odporovat švédskému historikovi Runemu Waldekranzovi, jenž napsal: Vozka smrti byl mistrovským dílem Sjöströmovým, ale znamená i vrchol švédské němé kinematografie.

Nejlepší kamarádi Rick a Fred (Owen Wilson a Jason Sudeikis) jsou oba ženatí už pěknou řádku let. Když začnou doma projevovat známky neklidu, rozhodnou se jejich ženy (Jenna Fischer a Christina Applegate) pro odvážný krok k záchraně jejich manželství: udělí manželům „týden bez závazků“ – týden naprosté svobody, kdy si mohou dělat cokoli budou chtít. Bez otázek. Nejprve se to zdá jako splněný sen, ale Rick a Fred brzy zjistí, že jejich očekávání od života singles – a jich samých – je naprosto a zcela mimo realitu.

Variace na klasický námět R. L. Stevensona o Doktoru Jekyllovi a panu Hydeovi. Tentokráte se jména změnila. Doktor Marlowe dělá pokusy se sérem, jež dle jeho výzkumu může uvolnit vnitřní zábrany. Vyzkouší látku sám na sobě a přivede tak na svět muže jménem Edward Blake. Svoji ďábelskou variantu, jež získává převahu nad společným tělem.