Černobylská jaderná elektrárna Vladimira Iljiče Lenina, nejvýznamnější zařízení tohoto typu v Sovětském svazu a výhledově největší jaderná elektrárna na světě. V pátek 25. dubna 1986 večer dostali operátoři příkaz provést plánovaný experiment, ověřit schopnosti samonapájení čerpadel chlazení reaktoru čtvrtého bloku v případě jeho poruchy. V jednu hodinu a 23 minut po půlnoci se tedy snažili snížit výkon reaktoru na minimum. Zařízení se však vymklo kontrole a výkon reaktoru v několika málo vteřinách dosáhl tisícinásobku nominální hodnoty. Ozvalo se duté hučení. Podlaha a stěny se roztřásly. Následovala exploze reaktoru, která vynesla do vzduchu poklop z armovaného betonu o váze 1200 tun. Do výšky více než jednoho kilometru stoupal z otevřeného reaktoru zvláštní pestrobarevný svazek, nabitý fúzujícími částicemi. Právě došlo k nejvážnější průmyslové a technologické havárii v historii lidstva, která odsoudí k zániku ohromnou sovětskou říši a trvale změní celý svět.

Dokument uvozuje informace, že po rozpadu SSSR se zemí potulují na čtyři miliony dětí bez domova a že během natáčení se jen v Moskvě pohybovalo takových dětí na třicet tisíc. Filmová výpověď je založena na interview s dětmi nejrůznějšího věku a záznamu jejich otřesných existenčních podmínek. Shlukují se v metru a na nádražích, přespávají v kanálech a ruinách. Živí se žebrotou, krádežemi, příležitostnou prostitucí, náruživě fetují. Malé komunity jim nahrazují rodinu. Ta vlastní je buď vyštvala na ulici, anebo ji sami zavrhli. Vypěstovali si až dojemný smysl pro solidaritu. Dovedou něžně milovat, ale i zabíjet. Někdo si přesně uvědomuje svou situaci, někoho už hubí drogy a nemoci. Čelit krutému světu ulice dětem pomáhá nejen dodržování jeho drsných zákonů, ale i jeho folklorní reflexe.

Reportážní film o výpravě československých horolezců pod vedením Vladimíra Procházky na horu Elbrus v roce 1958.