Duben 1963. Francise zrovna vyhodili ze skifflové kapely, a tak se stal gorilou malého kriminálníka z londýnského East Endu Roscoe Crabba, který zrovna v přímořském Brightonu shání 6000 liber od otce své snoubenky. Akorát Roscoe je ve skutečnosti jeho sestra Rachel, převlečená za mrtvého bratra, kterého zabil její milenec Stanley. Permanentně hladový Francis mezitím v místním pohostinství vezme ještě druhý job u Stanleyho, který se skrývá před polici a čeká na setkání s Rachel. Aby ho neodhalili a nezabavili mu jídlo či peníze, musí Francis udržet své dva šéfy od sebe. Prosté. Nebo?

Záznam derniéry slavné inscenace komedie G. Feydeaua v režii Jiřího Menzela, kterou Divadlo na Vinohradech hrálo s úspěchem celých dvacet let... Slávu Feydeauova Brouka v hlavě založil v Divadle na Vinohradech v šedesátých letech režisér Václav Hudeček svou inscenací s Vlastimilem Brodským v hlavní dvojroli. Ve studiovém zpracování už dnes patří k televizní klasice. Dramaturgie divadla se ve druhé polovině 90. minulého století k tomuto komediálnímu bestselleru vrátila a režií pověřila filmového a divadleního režiséra Jiřího Menzela. Příležitost dostala další silná herecká generace. Úspěšná premiéra se odehrála 15. listopadu roku 1996 a inscenace se hrála dlouhých dvacet let. Záznam pochází z 6. dubna roku 2016, kdy se představení hrálo po 363. a naposledy. Za účasti režiséra i všech těch, kteří se za tu dlouhou dobu v komedii vystřídali.

Na sezení pro eroticky závislé se seznamuje majitel cykloservisu Eda s učitelem dějepisu a tělocviku Cyrilem, stárnoucím rockerem jménem GIGI, scenáristou na odpočinku Přemkem a mladým ajťákem Martinem. Terapii vede čerstvě dostudovaná a nezadaná Linda, pro kterou se setkání s partou rozličných mužských charakterů stává osudovým krokem nejen v profesní kariéře.

Není v české dramatické literatuře mnoho her, které by s takovým nadhledem nahlížely naše národní kořeny a které by s humorem evokovaly ony ošemetné otázky po národním charakteru, jako Stroupežnického Naši furianti. Je proto logické, že se každá divadelní generace chce poměřit s tímto textem a vyložit jej po svém. Divadlo v Dlouhé se vědomě odřeklo folklórního koloritu i psychologického ponoru do duší jednotlivých postav a zaměřilo se především na komediální pohled na každodenní české pinožení, ve kterém ješitnost a osobní zájmy hrají často klíčovou roli. Režisér Jan Borna vycházel ze slavné úpravy Miroslava Macháčka, která ovšem v nastudování herců Divadla v Dlouhé doznala drobných změn. Divadlo v Dlouhé svou inscenaci označilo podtitulem „Gogolovská groteska s prvky italského neorealismu podkreslená janáčkovskými čtyřhlasy“.