Lidské konání je často ovlivňováno touhou po poznání. Tato touha je sama o sobě pozitivním impulzem a dalo by se říci, že je základem každého pokroku. Přesuneme toto tvrzení na půdu vědeckého výzkumu v CERNu, a podíváme se, jestli platí i tady – a následovně prověříme všeobecnou zkušenost, že lidská hloupost prostupuje každou společenskou vrstvou a v případě elit tvoří potencionální hrozbu. Nový český dokumentární snímek vznikl jako absolventský film Jana V. Sachera na pražské FAMU.

Jakub Strach alias NobodyListen je úspěšný český DJ a hudební producent. Portrétní snímek o jeho tvorbě a životě lze vnímat jako generační výpověď mladých mileniálů*ek z klubového prostředí. Během stovek odehraných koncertů a chystání věhlasné party Addict se protagonista filmu musí vyrovnávat s následky zranění ovlivňujícími jeho image. Záběry ze zákulisí koncertů se mísí se scénami každodenního života, v nichž se Nobody zamýšlí i nad temnými stránkami klubové scény, jako jsou drogy nebo misogynie. Při natáčení přitom udeří pandemie a vyjeví existenční nejistoty spojené s prací v kulturním sektoru.

Dětští protagonisté a protagonistky vypráví o svých snech, představách a zážitcích, zatímco se dotýkají metafyzických otázek těla a duše, života a smrti.

Lucia "Pretty Beast" Krajčovič je 34letá profesionální zápasnice MMA* a máma dvou dětí. Krátce po porodu je odhodlaná stát se šampionkou v obou disciplínách - sportu i mateřství. S miminkem v náručí se připravuje na svůj příští zápas. Pod nesmírným tlakem svých dvou identit, vyčerpaná z nedostatku spánku, se pere s otázkou, na kterou ještě nedávno měla jasnou odpověď. Jak být zároveň Pretty i Beast a jak dlouho ještě?

Divadelní režisér Jan Kačena se v roce 2019 otrávil inhalováním výparů a nenávratně se mu poškodil mozek. Zatímco mu jeho partnerka natáčí film jako vyznání lásky, on leží ve stavu v bezvědomí. Ve snímku režisérka sleduje okamžiky každodenního života tří blízkých osob: českého rappera Tylera Durdena, malíře Tadeáše Pochmana a filmové režisérky Heleny Papírníkové. Naturalistickým způsobem přitom zachycuje drogovou závislost, sebedestruktivní sklony i rodinné problémy, které jsou předmětem intimních, často nepříjemných rozhovorů. Vytváří se tak deníková sonda do osudů umělecké bohémy pozdního kapitalismu.