V osmdesátých letech se ve Finsku často mluvilo o tom, že problémem finského filmu je nedostatek dobrých námětů. Kaurismäkiho tehdy napadlo, že podkladem pro dobrý námět se může stát například obyčejná sirka: Kde se vyrábějí sirky? – Nejspíš v nějaké továrně. – A kdo je tam vyrábí? – Snad nějaké děvče. – A kam jde děvče po práci? – Možná domů. – Co na něj doma čeká? – Možná úchylný otec. Rozvinutím tohoto elementárního dějového řetězce vzniká na konci drama téměř antických rozměrů. Snímek obsahuje, i na Kaurismäkiho tvorbu, mimořádně málo replik, první zazní až po devíti minutách filmu: „Jedno malé pivo." (Česká televize)

Sebevražda úředníka prostřednictvím najatého vraha mohla být zdárně dokončena, nebýt modrých očí prodavačky růží. Pracovník londýnských vodáren Henri Boulanger přijde o zaměstnání a pojme plán spáchat sebevraždu. To se mu však nedaří, rozhodne se tedy najmout vraha, který by práci vykonal za něj. Smlouva je uzavřena a zbývá už jenom čekat. Mezitím se však Henri zamiluje a sebevraždu si rozmyslí. Nájemného vraha už ale nejde zastavit a nezbývá než se s milenkou schovat.

V jednom bejrútském salonu krásy se protnou osudy pěti žen. Salon krásy je pestrý a smyslný mikrokosmos, kde sdílejí a svěřují své naděje, obavy a očekávání.

Denis je nezodpovědný chlapík, co věčně nemá peníze ani na nájemné a pracuje jako hlídač v obchodě s prádlem. Před pěti lety opustil těhotnou Libby před oltářem. Touží ji získat zpět, ale jednoho dne se objeví Whit – její nový přítel, který navíc chce běžet maratón ve prospěch charity. Denis se rozhodne, že začne trénovat a zúčastní se maratónu, aby poprvé v životě něco dotáhl do konce a získal tak svou životní lásku zpět.