Úvod filmu - jednoho z nejcitovanějších hororů všech dob - představuje rafinovanou hru režiséra s divákem. Pomocí kamery se nás tvůrce snaží přesvědčit, že jsme to právě my, koho zavádí na popravčí hranici ve středověkém městečku v Moldávii. Skupinka vesničanů v čele s hrozivým inkvizitorem se pokouší upálit mladou čarodějnici. V okamžiku, kdy hranici začne stravovat oheň, nebe se zatáhne a déšť uhasí plameny. Divák uvězněný pod titulním mučícím nástrojem, originální to masky, může pokračovat dál. Totéž místo v současnosti: Doktor Choma Kruvajan a jeho asistent Andrej Gorobek přijíždějí navštívit princeznu Katiu. V kraji stále přetrvává legenda o takzvané Černé neděli, kdy „Satan chodí volně po zemi". V tento den se čarodějnice mstí svým pronásledovatelům. V podzemní kryptě se probouzí dávná oběť.

Náhlé zjevení strašidelných upírů v odlehlé středoevropské obci je zdánlivě spjato s nevyřešeným případem vraždy. Policejní inspektor a tajný expert Prof. Zelen toto vyšetřují ve spolupráci s čelním občanem Baronem Ottem. Na chvílí to vypadá jakoby upíři – Count Mora a jeho dcera Luna – nepřestávali obec držet v zajetí, ale pravdou je, že…

Skupinka šesti mladých studentů je pozvána Lordem Lincolnem na půlnoční představení panoptika, které vystavuje hrůzostrašné figuríny. Není to ovšem jen tak obyčejné muzeum voskových figurín, nýbrž místo samotného Ďábla. Jeho cílem je získat 18 lidských duší, které potřebuje k oživení svých "dětí" (nejrůznějších příšer). Jediní, kdo můžou tento ďábelský plán překazit jsou Mark Loftmore (Zach Galligan) a Sarah Brightman (Deborah Foreman). V roce 1992 bylo natočeno pokračování s názvem Voskové muzeum 2: Ztraceni v čase.