Polykač ohně Alex (Denis Lavant) žije jako clochard pod nejstarším mostem Paříže Pont-Neuf. Jedné noci, když se bezcílně toulá městem, potkává tulačku Michéle (Juliette Binocheová). Dívka sice pochází ze „slušné“ rodiny, je malířka, ale stejně žije na ulici. Trpí údajně nevyléčitelnou oční chorobou a hrozí jí oslepnutí. Láska těchto dvou ztroskotanců je tíživě poznamenána jak prostředím, tak Michélinou nemocí.

Olfa je Tunisanka, matka čtyř dcer. Jednoho dne její dvě nejstarší dcery zmizí, což v rodině zanechá obrovskou prázdnotu.

„Milostné psaníčko z Barcelony“, nějak tak vystihuje Woody Allen svůj počin. Do “španělského New Yorku“ odjíždějí na léto dvě mladé Američanky. Poněkud příkrá a zásadová Vicky, která má před svatbou, a její hédonická kamarádka Cristina. Potkávají spontánního malíře - netřeba dodávat, že po obou fešandách začne házet očkem - a jeho krásnou, ovšem nepříčetně žárlivou ex-manželku. Srážka tak temperamentních charakterů na malém prostoru nemůže skončit jinak než žhavým dobrodružstvím… a záleží pouze na optice diváka, zda spatří pod povrchem filmu romantickou Rumbu, ležérní Slowfox, nebo vášnivě-dramatické Paso doble.

Druhý film známého amerického výtvarníka Juliana Schnabela je inspirován stejnojmennou knihou kubánského básníka a spisovatele Reinalda Arenase, jehož osudy zachycuje. Arenas se narodil v roce 1943 na Kubě v provincii Oriente a zemřel v exilu v New Yorku v roce 1990. Z dítěte vyrůstajícího v chudobě, ale ve svobodě se stal ve čtrnácti letech revolucionář. Ve dvaceti získal národní cenu za svůj první román Celestino Antes del Alba. Svá další díla však vydával prostřednictvím přátel v zahraničí, neboť jako homosexuál začal být pronásledován Castrovým režimem. V roce 1973 byl uvězněn a jeho knihy byly zkonfiskovány. V roce 1980 povolil Fidel Castro homosexuálům, duševně chorým a bývalým politickým vězňům vystěhování. Arenas byl mezi 125 000 lidmi, kteří této možnosti využili. Ale ani ve Spojených státech nenašel vysněný ráj...