Publicista Steve Lopez se ocitl ve slepé uličce. Novinový průmysl je vzhůru nohama, jeho manželství s kolegyní novinářkou se rozpadlo. Nedokáže si vybavit, co že to tak vlastně miloval na své práci. Jednoho dne se prochází po ulici v Los Angeles, když v tom spatří záhadnou postavu Nathaniela Ayerse, který se snaží vylít svou duši na dvoustrunné housle. Zpočátku Lopez přistupuje k muzikantovi jen jako k dalšímu materiálu na příběh. Ale jak postupně odhaluje jeho tajemství, napadne ho, že by mohl muži pomoci. Nathaniel je brilantní a lehce roztržitý pouliční muzikant, ale kdysi býval dynamickým hudebním géniem, kterého čekala hvězdná budoucnost. Novinář se rozhodne, že se pokusí změnit hudebníkův život a vydává se na bitvu s větrnými mlýny. Snaží se dostat Nathaniela z ulice zpět do opravdového světa hudby. Nakonec se však ukáže, že nadaný bezdomovec vlastně pomáhá jemu.

Fenomenální německý trumpetista Reinhold Friedrich a Janáčkova filharmonie Ostrava pod vedením H. M. Förstera. Renomovaný německý trumpetista Reinhold Friedrich, čestný profesor londýnské Royal Academy of Music, který spolupracoval například s Bambergskými symfoniky či Orchestrem Philharmonique de la Radio France, se tentokrát sešel ke svému sólovému projektu s Janáčkovou filharmonií Ostrava pod vedením jejího šéfdirigenta H. M. Förstera. V jejich podání zazněla v Ostravě například Proklamace pro trubku a orchestr Ernesta Blocha nebo Tomasiho Koncert pro trubku a orchestr. Účinkují Reinhold Friedrich, Janáčkova filharmonie Ostrava

Nekorunovaný král pianistů 20. století se po více než 60 letech vrátil do nesvobodou sužované vlasti, aby zde na klavírním recitálu přednesl svou labutí píseň. V polovině osmdesátých let minulého století se v Moskvě odehrál úchvatný koncert, na nějž mnozí dodnes s dojetím vzpomínají. Vystoupil tu po více než půlstoletí znamenitý ukrajinsko-americký klavírista Vladimir Horowitz. V té době byla hranice mezi východem a západem neprostupná. Studená válka byla v plném proudu. Dvě velmoci, USA a Sovětský svaz, se navzájem považovaly za nepřátele. Závod ve výrobě atomových zbraní ohrožoval životy všech. Legendární pianista, tehdy dvaaosmdesátiletý Vladimir Horowitz začal jednou večer se svým koncertním agentem Peterem Gelbem rozebírat, o čem sní a co by si přál. Jednou z věcí bylo podívat se zpátky do Ruska.

Proslulá Paukenmesse v podání amerického dirigenta a skladatele v bavorské bazilice v Ottobeurenu... Latinský název díla Missa in tempore belli (Mše v čase války) připomíná válku vedenou mezi rakouským císařem Františkem proti Francii, jejíž mladý generál Bonaparte spěchal od jednoho vítězství k druhému. V srpnu 1796 museli ve Vídni mobilizovat své pluky. Podtitul Paukenmesse, znamenající Mše s údery kotlů, pochází z úderné závěrečné části díla provázeného zvukem tympánů a žesťových nástrojů. Dramatické vojenské zvuky jsou o to nápadnější, že Haydn převádí hudbu do horečné modlitby za mír. Mše prvně zazněla 26. prosince 1796 v Piaristickém kostele Maria Treu ve Vídni. Haydn byl vysoce zbožný muž, který zpravidla zakončoval své skladby slovy: Chvála Bohu. Leonard Bernstein provedl tuto mši v Bazilice v historickém obchodním městě Ottobeuren 30. září 1984.

Romantická opereta ve třech dějstvích o bohaté dívce, která při výběru životního partnera váhá mezi dvěma muži... Zoričino (Cornelia Horaková) zasnoubení s okouzlujícím a seriózním Jonelem Bolescu (Iurie Ciobanu) se blíží. Avšak ona je více přitahována svůdným a duchaplným houslistou Jöszim (Vincent Schirrmacher), s nímž by ráda uprchla. V rozpacích, jak by se měla rozhodnout, vzpomene si Zorika na starou lidovou pověru, že dívky, které se napijí vody z řeky Cerna o mariánské noci, v jejím případě dokonce před zasnoubením, budou schopny vidět svou budoucnost. Napije se tedy z říčních vod a ve snu vidí život, který může očekávat, pokud by si vybrala Jösziho. Když opět procitne, je šťastná, že to byl jen sen. Poznává své pravé city a pochopí, kam skutečně patří. Zasnoubí se tedy s Jonelem a je šťastna, že osudové útrapy byly pouhým snem...

Bennewitzovo kvarteto je smyčcový soubor, který patří mezi současnou špičku komorní hudby v českém, ale i mezinárodním měřítku. Velice úspěšně navazuje na slavnou tradici české komorní kvartetní hudby. Koncertuje po celém světě a vedle bohatého a kritiky vysoce ceněného hudebního projevu se prezentuje ojedinělým výběrem repertoáru a v dramaturgii svých koncertů dbá na propagaci české hudby. Členové souboru jsou komunikativní, mladí lidé, kteří dokáží svou práci i zpropagovat a tzv. „prodat“. A dělají to nesmírně sympaticky, soustředěně a dynamicky. Přitom vědí, že základem musí být velmi kvalitní hudební výkon. Jak vznikl před více než dvaceti lety soubor a jak se tam každý z nich vlastně dostal? Jaké má kvarteto podle nich přednosti a jaké úspěchy? Jak vybírají repertoár a kdo má na zkouškách hlavní slovo? A diskutuje se vůbec ohledně nuancí interpretace? A jaké to je být většinu času na turné, obklopen stále stejnými lidmi?

Špičkový český komorní soubor hraje skladby H. Krásy, E. Schulhoffa a A. Dvořáka při příležitosti vzpomínkové akce na deportaci Židů z pražského holešovického nádraží Praha Bubny v době 2. světové války... Památník ticha je záměr, který vzniká již několik let na nádraží Praha Bubny. Místo paměti, které bylo svědkem deportaci téměř 50 000 pražských občanů židovského původu se tak probouzí k novému významu. Kromě vývoje projektu pro přestavbu železniční stanice na místo paměti, jako vzdělávací a komunikační centrum, připravuje autorský tým Památníku ticha již několik let desítky sezonních akcí. Jejich záměrem je hledání jazyka pro veřejnou komunikaci moderního památníku, jenž chce připomínat válečné příběhy a události bez falešného patosu. Jedním z významných dat, která již tradičně přitahují pozornost veřejnosti, je 16. říjen – den prvního transportu vypraveného z Prahy do ghetta v Lodži.

Neodmyslitelný symbol Vánoc. Nejpopulárnější kompozice J. J. Ryby v podání A. Poláčkové, V. Hajnové, P. Nekorance, J. Šťávy, komorního sboru En arché, smíšeného pěveckého sboru Česká píseň a České filharmonie za řízení J. Bělohlávka. Česká mše vánoční, také uváděná jako mše „Hej, mistře", latinsky Missa solemnis Festis Nativitatis D. J. Ch. acomodata in linguam bohemicam musicam – que redacta per Jac. Joa. Ryba, je česky psaná církevní skladba letošního jubilanta Jakuba Jana Ryby (1765–1815). Ten je též autorem jejího textu. Přestože je stavěná stejně jako latinská hudební mše s částmi ordinária (Kyrie, Gloria atd.), jedná se o pastorální hru aplikovanou na tradiční liturgii; příběh vypráví o zvěstování Kristova narození a příchodu pastýřů k jesličkám. Česká mše vánoční má ryze pastorální ráz, je zasazená do českého prostředí, pro svou prostotu i radostnou a svěží atmosféru byla a stále je srozumitelná a přístupná širokému obecenstvu.