Dvoudílný japonský barevný širokoúhlý film Kwaidan režiséra M. Kobajašiho obsahuje čtyři strašidelné povídky. První dvě povídky Černé vlasy a Sněhový královna jsou uváděny pod názvem Kwaidan Černé vlasy, druhá dvojice Muž bez uší a Šálek pod názvem Kwaidan Muž bez uší Kwaidan patří podobně jako Rašomon, k těm nemnoha filmům japonské produkce, které přibližují západní mentalitě vzdálený duševní svět, aniž ho zkreslují a přílišně zjednodušují. V případě Kwaidanu postavil podobný most mezi námi a starobylým světem japonských bájí anglický spisovatel Lafcadio Hearn (1850-1904). Kwaidan je příkladem vynikající stylové jednoty jak v barevné kompozici, tak i ve střihové skladbě a v hereckých projevech.S nenásilnou jednotící myšlenkou obdobou orfeovského motivu a zlými následky násilného narušování světa zemřelých se dobře slučuje to hlavní, co pro západního diváka Kwaidan přináší, totiž zasvěcené, kultivované uvedení do staré a vzdálené kultury, jako se dochovala v lidových bájích.

Tři povídky klasika hororu Edgara Allana Poea svedly k práci na jednom filmu tři slavné režiséry – Itala Federica Felliniho a Francouze Louise Malla a Rogera Vadima. Děj samostatných filmových příběhů tak, jak jej líčí jednotlivé povídky – Komtesa z Metzengersteinů, William Wilson a Toby Dammit – nás zavádí do temných hlubin lidských duší. Každý z režisérů do nich otiskl svůj nezaměnitelný rukopis, stejně jako velké herecké osobnosti: Jane Fondová, Alain Delon a Brigitte Bardotová.

Antologie hororových příběhů, které se zaměřují na duchařské hororové povídky. Podíváme se do opuštěné vesnice, na kterou útočí podivná monstra, zjistíme, že mrtví nikdy opravdu nikam neodcházejí a mnohem víc. Pokud máte i tak odvahu vstoupit, tak směle do toho.