Píše se rok 1939. Zosia Głowacká je z malé vesnice v jihozápadní části Volyně, obývané Ukrajinci, Poláky a Židy. Láska ji poutá k ukrajinskému mladíkovi, ale otec ji provdá za bohatšího statkáře Macieje Skibu, staršího vdovce s dvěma dětmi. Život vesnice drsně a tragicky mění náznak okupace Sovětského svazu fašisty, později židovský pogrom, příchod Němců a nepovedené ukrajinské snahy o vytvoření nezávislého státu. Další bolestí poznamenává místo vlna vojsk vítězící Rudé armády, genocidu – v níž lidé tu doslova mizí, mají na svědomí bandy Banderovců. Uprostřed tohoto moře nenávisti mladá Zosia trpí, ztrácí manžela, dočasného milence a zoufale se snaží zachránit své děti… Rodinné drama, válečné drama, národnostní tragédie. Příběh tisíců vesničanů, z nichž přežije jen několik stovek, je vyprávěný právě „skrze osud jedné ženy“, v němž se zrcadlí veškerá složitost tehdejší doby. (Česká televize)

Rodiná sága , která líčí životní příběh ženy, žijící na nizozemské vesnici, a jejích blízkých. Antonia v den své smrti vzpomíná na dobu po druhé světové válce, kdy se jako čtyřicetiletá vdova vrátila po dvaceti letech do rodné vesnice s dospívající dcerou Danielle. Nezávislá žena svým sebevědomým chováním část vesničanů provokuje, na její farmě se však časem vytvoří početná komunita, složená jak z jejích dětí, tak i z různých outsiderů, kteří díky ní nacházezejí sebeústu a lásku.

Salvatore je prostý muž, se kterým se život nemazlí. Jednoho dne ho ale osvítila nevšední vize o zemi blahobytu. Tak jako mnoho dalších teď za sebou zanechá domovinu a vydává se na neuvěřitelnou cestu. Na lodi potkává záhadnou ženu a zjišťují, že oba sní o lepším životě. Společně sdílejí dobrodružství, vedoucí do nového světa, který navždy změní jejich životy.

Pojem budovatelský film českým divákům asociuje primárně komunisticky zabarvené tituly, existují však i jiné ekvivalenty tohoto konceptu, a to dokonce nespojené s dobově dominantní ideologií, jak dokládá fenomenální britské sci-fi Svět za sto let. Mimořádně ambiciózní a nákladná produkce nepřestává fascinovat coby mrazivě prorocké dílo, které předpovědělo druhou světovou válku a bitvu o Británii, i jako výjimečný příklad vědeckého budovatelského filmu. Právě vědecký pokrok oproštěný od národních sentimentů a dalších konfliktních neduhů společnosti 20. století představuje zdejší ideál. Příznačným milníkem, jenž má stvrdit dosažení cílů společnosti, by se měla stát cesta člověka do vesmíru. Jiří Flígl