Únos Dae-sua se odehraje rovnou před jeho domem, kde dosud poklidně žil se svou rodinou. Kdesi v podivném domácím vězení se dozví z televize, že jeho žena byla mezitím brutálně zavražděna a on že je z vraždy podezírán. V tmavé místnosti stráví patnáct let, než se jednoho dne stejně nečekaně probudí na svobodě. Od té chvíle se upne na pomstu neznámému vězniteli. S pomocí mladé Mido jej najde, jenže dotyčný muž ho postupně usvědčí z dávné viny. Spletité drama je plné napětí a tajemnosti, ale podle slov režiséra je především úvahou o pomstě a o touze, kterou každý zažije, ale málokdo uskuteční, protože společnost ji zatracuje jakožto negativní a zkázonosnou.

Do malého bytu se nastěhuje svobodná matka se svými čtyřmi dětmi. Lépe řečeno nastěhovala se tam s dvanáctiletým synem Akirou a tři mladší děti do bytu doslova propašovala. Aby se na černé nájemníky nepřišlo, nesmí mladší děti z bytu ven. Akira nechodí do školy a stará se o své sourozence, zatímco matka pracuje. Jednoho dne matka odjede za svým novým přítelem a nechá děti plně na starost Akirovi. I když by tomu premisa nasvědčovala, Nikdo to neví není obžalobou disfunkčních rodin. Naopak je jemným a poetickým příběhem o chmurách dospívání a krásách dětského světa. Film se natáčel jeden rok, přičemž cílem režiséra bylo vytvořit dětským nehercům přirozené prostředí, které nebude přítomnost kamery nikterak narušovat. (FebioFest 2006)

Na přelomu tisíciletí se japonský národ zhroutil. Nezaměstnanost dosáhla obrovských hodnot, statisíce dětí bojkotovalo školu, dospělí ztráceli autoritu. Vláda jako nutnou reakci vymyslela „vzdělávací reformu tisíciletí“ - zákon Battle Royale. Každý rok vybírá jednu třídu, kterou násilím uvrhuje do děsivé hry, aby navodila mezi studenty strach a tím získala zpět ztracený respekt.

Hlavní hrdinka Futaba , snažící se vypořádat s velice složitou situací, která na rozdíl od svého manžela Kazuhira, který ze dne na den zmizel, dál pečuje o svou dospívající dceru a snaží se jí dopřát maximální podporu i v momentě, když zjistí, že má rakovinu a zbývá ji posledních pár měsíců života.

Saeki Kentaró pořád ne a ne udělat přijímací zkoušky na práva, a tak netuší, co dál dělat. Má starší sestru Keiko, která je spisovatelkou na volné noze. Ti dva spolu začnou pátrat po informacích o jejich dědečkovi Mijabem Kjúzóovi, který patřil ke speciální jednotce během 2. světové války. Byl to člověk, který se bál smrti a lpěl na životě, tak proč dobrovolně vstoupil ke speciálním jednotkám? Krok za krokem Kentaró a Keiko odhalují pravdu, která byla 60 let pohřbená.

Miki Noriko pracuje pro kosmetickou společnost, jenomže i přes její krásu neunikne zlému osudu a je zavražděna. A jak už to tak bývá, lidé jsou všeteční a podezřívaví – v tomto případě padne podezření na Mikiinu spolupracovnici Širono Miki. A protože se toho chytí i televize, začne se zajímat o Šironoin životní příběh. Začne zpovídat její pracovníky, sousedy a rodinu. Všechny pomluvy a šeptanda se vyhrotí, jenomže není v nich špetka pravdy? Není náhodou Širono Miki podlá ženská?

Sadako je úplně obyčejná studentka. Je spíše plachá a nespolečenská, ale když začne hrát divadlo a projeví svůj vyjímečný talent, začnou na ni ostatní žárlit. Když náhle zemře představitelka hlavní role a Sadako hraje místo ní, podezření roste. Jednoho dne ji ve škole navštíví vyšetřovatel, který se zabývá případem její matky a také řadou dalších podivných úmrtí... Odkud pochází zlo, které připravilo o život tolik lidí?

Chodit do školy, dostudovat, najít si práci, založit rodinu a vychovat další generaci těch, co budou chodit do školy, dostudují, najdou si práci, založí rodinu a… Všichni to známe. Na první pohled bezchybný cyklus, který drží lidskou společnost v pravidelném chodu. Ne každý se však dokáže tomuto nalajnovanému životnímu stylu přizpůsobit a jednoduše do něj vplout. Mezi ty, kdo to nedokáží, patří i Tamako. Dokud studovala, bylo vše v pořádku. Nyní se však musí pohnout dál. Očekává se, že si najde práci a osamostatní se. To se však neděje. Místo toho, aby se měla k světu, poflakuje se ve svém rodném městečku a schovává se v domě svého otce. Nechává se jím živit a nedělá zhola nic. Ale může za to skutečně jen dívčina lenost, nebo se za Tamačiným chováním skrývá něco víc? Něco, co občas potká každého, kdo si na život nesepsal harmonogram.